Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

Drobné sakrální památky Vysočiny - paměť krajiny

Drobné sakrální památky Vysočiny - paměť krajiny Při toulkách Vysočinou míjíme drobné sakrální památky. Boží muka, kapličky, staré kamenné, či litinové kříže na kopcích, u poutních míst, podél cest a na rozcestích. Jsou rozeseté po krajině a vytvořily její paměť, jejíž význam nám dnes už často uniká. Natolik s ní splynuly, že je téměř nevnímáme. Snad jen do chvíle, kdy zmizí, pak nám začnou chybět. Není tedy překvapením, že po celé republice vznikly a vznikají spolky a občanská sdružení na záchranu křížů a kapliček. Každý má svůj kříž Ještě naší dědové a jejich tátové neopomněli smeknout klobouk, když míjeli kříž, nebo kapličku, anebo se pokřižovali na těle pravou rukou či zavzpomínali, jak se dřív u těchto kapliček a křížů lidé modlívali. Často upozorňovali své potomky u těchto svědků minulosti, dnes se už rozpadajících v polích, a tady máte svůj kříž, stejně tak jak to oni sami kdysi slýchávali od svých dědů a babiček. Najdou se stále ještě lidé, kteří se ke kapličce

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského Rudná Borová, Borová a dnes Havlíčkova Borová, pojmenování obce, která dala Evropě jednoho z dodnes nedoceněných velkých Evropanů, Čechům pak nedostižný novinářský vzor. Rodný dům Karla Havlíčka v první polovině dvacátého století Ať jedete, či jdete odkudkoliv směrem na Havlíčkovu Borovou, z dálky vás vítá silueta kostelíčka svatého Víta na kopci nad městečkem. Karel Havlíček Borovský jej učinil v Tyrolských elegiích nesmrtelným . Kostelík vznikl na místě románské kaple a je pravděpodobně datován do přelomu 15. a 16. století. Částečně je obklopen čtyři sta let starou zdí z doby třicetileté války. Půvab místa přilákal i filmaře, a to hned dvakrát. V roce 1965 a 1966 zde natáčel Karel Kachyňa později nadlouho trezorový film Noc nevěsty v hlavní roli s Janou Brejchovou. S neopakovatelnou atmosférou zimy, dobových saní tažených koňským spřežením a interiéru starého kostela, zde vznikla v roce 1988 videokazeta Karla Gott

Poutní místo Svatá Anna u Pohledu

Poutní místo Svatá Anna u Pohledu Na pouť ke Svaté Anně u Pohledu chodívalo v minulosti mnoho lidí, bývalo to nejvíce navštěvované poutní místo v okolí. Když jsme si prohlíželi staré fotky rodinného alba, byla tam spousta neznámých tváří, dokonce jakási prateta z Vídně, která se prý až do války, vždy jednou ročně vracívala domů, do Havlíčkovy Borové, vždy v létě na pouť ke Svaté Anně u Pohledu . Putovat k místu spojenému se zázraky a léčivou vodou za vyslyšením modliteb a proseb, mělo hlavně náboženský charakter. Stará pranostika " Svatá Anna, chladna z rána " je ale i připomínkou sepjetí svátku s počasím, tedy s pracemi na poli. " Dobrý den vinšujem Tobě, Maria, dobrý den vinšujem Tobě, Maria, Boha boží Rodičko, svatá boží Matičko, dobrý den vinšujem Tobě, Maria. " To je jeden z popěvků, který prozpěvovali poutníci, putující ke kostelu svaté Anny u Pohledu. Svatá Anna a svatý Jáchym byli rodiči Panny Marie. Dlouho nemohli mít děti, až ve vysokém

Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký

Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký Několik staletí směřují kroky poutníků na Zelenou Horu u Žďáru nad Sázavou, poutní kostel zasvěcený svatému Janu z Nepomuku, zařazený roku 1994 na Seznam UNESCO. V knize Jaroslavy Stránské Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů jsou zmíněny poutě na Zelenou Horu. Píše se tam o sněhové kalamitě v květnu roku 1885 . „V noci z 15. na 16. května napadlo tolik sněhu, že procesí nemohlo jít ani ke kapli sv. Jana Nepomuckého pod Borovou u pivovaru, kam každoročně chodívalo. Byla veliká vichřice a mráz, sníh zůstal ležet až do druhého dne, úvozy byly plné sněhu. V celém okolí napadlo tolik sněhu, že ve školní zahradě i jinde byly závěje dva metry vysoké. Sníh na mnohých místech zůstal ležet i celý týden. U Stržanova zahynuli té noci v závěji dva lidé . Toho roku jeli poutníci na Zelenou Horu na saních.“ Poutní kostel na Zelené Hoře se skutečně nachází asi hodinu pěšky, nebo dvacet minut autem od Havlíčkovy Borové. Cestou z Ha

Národní poutní místo Rodný dům Karla Havlíčka Borovského

Národní poutní místo Rodný dům Karla Havlíčka Borovského Místo narození Karla Havlíčka Borovského, městečko Borová, bývalo národním poutním místem, upomínajícím stále nejlepšího českého novináře. Havlíčkova slova rádi citujeme i dnes. V Křestu svatého Vladimíra nám připomíná: Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění: plivni si stokrát do moře, ono se nezpění . Národní poutě Brzy po Havlíčkově smrti se jeho rodiště stalo místem manifestačních, národních poutí. První se konala dne 19. srpna 1862. Redakce pražských časopisů a okolní města vybrala peníze na pamětní desku, která byla odhalena na novinářově rodném domku č. 163. Slavnostní odhalení se původně plánovalo na 31. října 1861, ve výroční den narození Havlíčka, ale v té době železnice vedla z Prahy jen do Kolína. Kvůli mrazivému, podzimnímu počasí a špatné dostupnosti Borové, byla slavnost odložena na srpen příštího roku. Tehdy byl ale počet hostí z celých Čech odhadnut na 40-50 tisíc lidí.  

Santiniho chrám ve Zvoli

Santiniho chrám ve Zvoli Obec Zvole se pyšní stavbou, která je výsledkem spolupráce opata Václava Vejmluvy a geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, potomka italských kameníků. V rodinné tradici nepokračoval, vzhledem ke zdravotním problémům a vyučil se malířem. Nakonec se stal architektem. S opatem Václavem Vejmluvou ho pojil zájem o kabalu a symboliku, což se projevilo v jejich společných projektech. Chrám ve Zvoli, kdysi patřící cisterciáckému klášteru ve Žďáře nad Sázavou, je zasvěcený patronu země, svatému Václavovi. Obraz kostela se odráží v přilehlém rybníčku, jakoby existoval dvakrát. Ve vodě se zrcadlí nebe i chrám a člověk snadno podlehne dojmu, že i v onom dvojím obraze kostela je ukryta jakási symbolika, co je na zemi, je i na nebi. Za kostelem je hřbitov s márnicí, která je rovněž dílem Santiniho. Vstoupíte-li do chrámu, obejme vás svými stěnami. Na hlavním oltáři před vámi je obraz Radslav, kníže Zlický před svatým Václavem . Podle pověsti,

Kostnice ve Velké Losenici

Kostnice ve Velké Losenici Kostnice připomínají kruté období nekonečných válek o rakouské dědictví, na Vysočině je najdeme ve Velké Losenici a v Nížkově na Žďársku. Války o rakouské dědictví Matka dvou císařů, Marie Terezie, byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a českou. Ujala se vlády den po otcově smrti roku 1740. Ve stejném roce mladý, pruský král Fridrich II. napadl její nejbohatší provincii Slezsko, jehož velkou část nakonec připojil k Prusku. Velká Losenice Velká Losenice vznikla už ve středověku stejně jako mnoho jiných obcí ve stejné oblasti, byla to původně hornická osada, kde se těžilo stříbro a železná ruda. Při příchodu do obce vás uvítá příjemný pohled na čapí hnízdo na komínu. Z domu číslo popisné 24 vyšel den před štědrým večerem roku 1817 mladý rolník Matěj Havlíček . Šel do dnešní Havlíčkovy Borové, městečka vzdáleného asi hodinu chůze od Velké Losenice, aby si v něm koupil kus pozemku, na němž vystavěl svůj domek. V něm se ro