Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského

Rudná Borová, Borová a dnes Havlíčkova Borová, pojmenování obce, která dala Evropě jednoho z dodnes nedoceněných velkých Evropanů, Čechům pak nedostižný novinářský vzor.

Rodný dům Karla Havlíčka v první polovině dvacátého století

Ať jedete, či jdete odkudkoliv směrem na Havlíčkovu Borovou, z dálky vás vítá silueta kostelíčka svatého Víta na kopci nad městečkem. Karel Havlíček Borovský jej učinil v Tyrolských elegiích nesmrtelným.

Kostelík vznikl na místě románské kaple a je pravděpodobně datován do přelomu 15. a 16. století. Částečně je obklopen čtyři sta let starou zdí z doby třicetileté války.
Půvab místa přilákal i filmaře, a to hned dvakrát. V roce 1965 a 1966 zde natáčel Karel Kachyňa později nadlouho trezorový film Noc nevěsty v hlavní roli s Janou Brejchovou. S neopakovatelnou atmosférou zimy, dobových saní tažených koňským spřežením a interiéru starého kostela, zde vznikla v roce 1988 videokazeta Karla Gotta s motivy Vánočních písní pod názvem Bílé Vánoce.

První zmínka o obci je z roku 1289 v nejstarších privilegiích českých králů zvaných Regesta Bohemia II. Schenco de Borrow je v nich uváděn jako svědek jakési listiny.

V té době existovali sice veřejní notáři, ale totéž mohli osvědčit šlechtici svou pečetí, vzdělanější svým podpisem.
Původně vesnice Borow vznikla na spojovací cestě z Polné přes Přibyslav a Modlíkov, mezi starými zemskými stezkami, a to Libickou a Haberskou. Ostatně dodnes název vesnice Modlíkov u Havlíčkovy Borové, připomíná staročeské slovo medliti, neboli prodlévati. Strážnice na těchto stezkách stávaly na vyvýšených místech. A opět jsme na stejném kopci. Pomezní stráž, která měla za úkol udržovat cestu schůdnou a vybírat clo, si kdysi medlila na kopci nad Borovou.

V okolí těchto stezek vznikala řada zemanských dvorů a tvrzí s malými vesničkami a jejich čeledí, které udržovaly chod stezky. Dnes už jen málokdo zná význam názvu místa V hatích za městečkem, který upomíná na haťový přechod z proutí nebo otesaných větví přes potok, či mokřinu z této doby.

Od 13. století král povoloval vrchnosti vybírat mýto, neboli clo na všech zemských cestách a mostech. Ve stejné době se v okolí těžila stříbrná a později železná ruda, proto se používal původně název obce Rudná Borová.

V roce 1547 byla ves povýšena na městečko a z té doby je známa i pečeť. Ve stejném, tedy 16. století, vznikl v Borové mlýn a pivovar, bylo tedy možné mlít slad pro vaření piva. To vše v souvislosti s novým vlastníkem přibyslavského panství, kardinálem Ferdinandem z Ditrichštejna. Zemské nařízení zaručovalo tehdy vrchnosti výhradní právo vyrábět a čepovat na svém území lihové nápoje a pivo.

K pivovaru neodmyslitelně patří kaplička nad Borovským potokem zasvěcená patronu Vysočiny, svatému Janu z Nepomuku, pravděpodobně se datující do roku 1729.

Ta nás upomíná na blízkost poutního kostela postaveného podle návrhu geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho, zasvěceného stejnému světci, svatému Janu z Nepomuku ve Žďáře nad Sázavou, který je chráněn organizací UNESCO. K této kapličce se konala procesí, stejně jako poutě na Zelenou Horu. Cesty v okolí jsou lemovány množstvím křížů, vystavěných z různých pohnutek sedláky. Jeden z nich se nachází v oblouku cesty za kapličkou, tzv. Danihelův kříž.

Ve stejném údolí Borovského potoka byl v roce 1693 postaven špýchar za knížete Ferdinanda z Ditrichštejna jako obilní sýpka. Ti, kdo jsou zvědaví, se mohou jít podívat blíže. Nad vchodem značně poničené budovy je stále znak tohoto rodu, dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném pokosem děleném štítu. Ditrichštejnové pocházeli původně z Korutan v Rakousku a v 16. století se rozdělili na rakouskou a českomoravskou větev. Pro zajímavost, ze stejného rodu byl i Leopold Ditrichštejn, který v letech 1700-1707 finančně dotoval výstavbu barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, jenž byl v roce 2008 prohlášen za národní kulturní památku.

Ostatně i Havlíčkova Borová má to štěstí, že vlastní jednu z deseti národních kulturních památek kraje Vysočina. Je jí rodný dům Karla Havlíčka Borovského, a to už od roku 1978. V památníku si je možné prohlédnout i výstavu věnovanou letcům RAF z Vysočiny, a to zejména rodáku z Borové, Josefu Stránskému, plukovníku in memoriam, nositeli nejvyššího britského vyznamenání DFC, který jako první ne-Brit zničil nepřátelskou ponorku. Dále je zde umístěna výstava soch dalšího borovského rodáka Viktora Dobrovolného, významného představitele monumentálního a portrétního sochařství. Havlíčkova Borová je půvabné městečko, které si zachovalo mnoho historických památek. Roku 2003 zde byla vyhlášena městská památková zóna. Bohužel doposud nezahrnuje historické budovy a drobnou sakrální architekturu v údolí a v okolí Borovského potoka.

Volně inspirováno knihou od Jaroslavy Stránské Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů.

Autor: Edita Machová



http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/nezname-pamatky-rodiste-karla-havlicka-borovskeho/