Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký

Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký

Několik staletí směřují kroky poutníků na Zelenou Horu u Žďáru nad Sázavou, poutní kostel zasvěcený svatému Janu z Nepomuku, zařazený roku 1994 na Seznam UNESCO.

V knize Jaroslavy Stránské Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů jsou zmíněny poutě na Zelenou Horu. Píše se tam o sněhové kalamitě v květnu roku 1885. „V noci z 15. na 16. května napadlo tolik sněhu, že procesí nemohlo jít ani ke kapli sv. Jana Nepomuckého pod Borovou u pivovaru, kam každoročně chodívalo. Byla veliká vichřice a mráz, sníh zůstal ležet až do druhého dne, úvozy byly plné sněhu. V celém okolí napadlo tolik sněhu, že ve školní zahradě i jinde byly závěje dva metry vysoké. Sníh na mnohých místech zůstal ležet i celý týden. U Stržanova zahynuli té noci v závěji dva lidé. Toho roku jeli poutníci na Zelenou Horu na saních.“

Poutní kostel na Zelené Hoře se skutečně nachází asi hodinu pěšky, nebo dvacet minut autem od Havlíčkovy Borové. Cestou z Havlíčkovy Borové jsme potkávali spoustu záhadných křížů z různé doby, které jakoby zdůrazňovaly posvátnost cesty, po níž se kdysi vydávali poutníci k Zelené Hoře. Ten poslední, na kopci nad Žďárem, značí místo, odkud je překrásný pohled do údolí, kde se rozkládá město, s vyvýšeninou, na níž stojí poutní areál Zelená Hora. Základní kámen k němu byl položený 16. května 1720 a už dne 27. září 1722 byl vysvěcený.

Je to dílo opata Václava Vejmluvy a architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, zakladatele barokní gotiky. Půdorys kostela má tvar pentagramu, tedy pěticípé hvězdy. Toto ochranné znamení připomíná hvězdy nad Vltavou, které se objevily poté, co byl roku 1393 umučen a jeho tělo bylo svrženo z Karlova mostu. Údajně znal zpovědní tajemství královny Žofie. Jan byl vzdělaný muž, pracoval jako generální vikář při pražském arcibiskupství. Jeho smrt byla výsledkem napjatých vztahů mezi arcibiskupem a králem Václavem IV.

Je spolupatronem české země, dále salcburské diecéze, je patronem mlynářů, vorařů, lodníků a zpovědníků. Byl ochráncem proti povodním, patronem mostů.
Jeho sochy lze nalézt na mostech, u řek, u potůčků a rybníků po celých Čechách a nejen zde. U mostu lze jeho sochu nalézt v Heidelbergu a na mostě v Passau. V San Franciscu dokonce existuje Bohemian Club, jehož je svatý Jan Nepomuk patronem.

Podle pověsti by se před jeho svátkem nikdo neměl koupat venku, protože člověk může onemocnět. Každý, kdo navštívil Prahu, si pamatuje davy čekajících turistů, kteří se snaží dotknout jeho sochy, nebo pěti hvězd na křížku na zábradlí na místě, kde byl svržen do řeky, neboť věří, že to přináší štěstí a že se jim splní přání. Pokračují tak ve staré tradici poutníků, kteří k místu chodili už dávno před jeho svatořečením. Jeho socha tam byla umístěna už v roce 1683 a stala se předlohou jeho soch po celém světě.

Byl tedy uctíván dlouho před svojí kanonizací. Poprvé se legenda o uchování zpovědního tajemství královny Žofie objevila roku 1451, napsal ji profesor vídeňské univerzity Tomáš Ebendorfer. Pověst potom zaznamenal Václav Hájek z Libočan, a tak přetrvala až do 18. století. Jednání s Římem začalo už roku 1675, více než dvacet let se v archivech studoval život Jana Nepomuckého a následně dalších pět let příčiny, proč je v Čechách uctíván jako svatý, i když jím nebyl v Římě dosud prohlášen. Roku 1716 byl otevřen jeho hrob v katedrále svatého Víta, v lebce byl nalezen jazyk jako důkaz svátosti neporušení zpovědního tajemství. Roku 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. 3. 1729 byl svatořečen. V 70. letech minulého století bylo zjištěno, že se nejedná o jazyk, ale o mozkovou tkáň.

V areálu Zelená Hora se opakuje číslo pět, je zde pět vchodů, pět kaplí a pět oltářů. Pět písmen latinského slova TACUI – mlčel jsem, je připomínkou neporušení zpovědního tajemství. V kostele se uchovává relikvie svatého Jana Nepomuckého, tzv. kost lingula, ke které je přirostlý jazyk. V kupoli kostela je symbol jazyka a rovněž i některá okna mají jeho tvar.

Jan Blažej Santini Aichl vyprojektoval v roce 1709v pro klášter i tzv. Dolní, morový hřbitov, který měl původně tvar lebky, jeho původní půdorys měl tvar rovnostranného trojúhelníku se třemi kaplemi, které odkazovaly na Nejsvětější Trojici. Později byla přistavěna kaple čtvrtá. Uprostřed hřbitova je podstavec rovněž ve tvaru trojúhelníka se sochou Anděla posledního soudu.

Půvabné jsou dvě pověsti o vzniku chrámu. Podle Žďárské školní kroniky opat s sebou nosil dřívka menší a větší, kterými se snažil vypodobnit plán chrámu. Jednou, při návštěvě nemocné ženy, zapomněl dřívka v jejím pokoji. Ona měla neobyčejné vidění. Zjevil se jí muž v podobě svatého Jana a přistoupiv ke stolu, na němž dřívka ležela, vystavěl z nich krásnou, pětipaprskové hvězdě se podobající svatyni. Nemocná ve spánku radostí vykřikla, načež zjevení, pěti hvězdami ozářené, zmizelo.

Jiná pověst, ve starém farském rukopisu zaznamenaná, zní takto. „Pan opat byl inspirován ke stavbě chrámu svatého Jana Nepomuckého tím, že ze Zelené Hory poblíž městečka Nepomuku v Čechách, první mnichové do zdejšího kláštera byli uvedeni. Přinesli s sebou sošku Panny Marie, která stojí dosud na oltáři Panny Marie k polední straně v kdysi konventním kostele a v nyní farním kostele. K těm pak mnichům na Zelené Hoře svatý Jan, jakožto pachole jsa nemocen, Panně Marii byl obětován a zdraví dosáhnuv, vždy z městečka Nepomuku k posluhování při mši svaté na Zelenou Horu s ochotností se ubíral. A protože svatý Jan ve svém ještě milém věku už řádu cisterciáckému přívětivost a službu prokazoval zde na zemi, doufal opat tedy tím více od oslaveného v nebi Jana svaté náklonnosti a služby v orodování všech potřeb, jej za obzvláštního patrona se svými duchovními syny si vyvolil a k jeho cti ten tak vznešený chrám všemu lidu křesťanskému, zvláště pak celému okolí žďárskému k potěšení nechal vystavět.“

Ve Žďárské školní kronice jsou popisovány slavnosti, které jsou spjaty s chrámem svatého Jana Nepomuckého. „O slavnostech, které se tu odbývaly, zvláště však o slavném průvodu dne 16. května na den svatého Jana, ubírajícím se z klášterského chrámu Páně na Zelenou Horu. Každoročně na den svatého Jana Nepomuckého, 16. května, velké množství z daleka putujících na Zelenou Horu se scházelo a mimo těch ještě slavná procesí z města Žďáru, z městysů Křižanova, Bobrové, Nového Veselí a Vojnova Městce, z vesnic Velké Losenice a Obyčtova se konaly. Ty všecky, sejdouce se v konventském chrámu Páně v ten den ráno v 9.00 při líbezně srovnaném zvuku všech zvonů, kterých se tehdy třináct počítalo, a sice na konventní věži pět, na Zelené Hoře šest a u svaté Panny Markéty dvě, v následujícím pořádku na Zelenou Horu kráčely.

Začátek procesí učinily korouhve z Obyčtova, které osadníci se svým duchovním otcem následovali. Po nich šli tím způsobem osadníci Losenští se svým duchovním, pak rovněž tak farníci Vojnoměstští a Novoveselští se svým duchovní otcem. Za těmi kráčeli z Horní a Dolní Bobrové, napřed malé korouhve s jejich mládeží, pak cechovní korouhve se svými pořádky, pak zpěváci a trubači s duchovním otcem, kterého velké množství ženských, nesouce sochu Panny Marie, následovalo.
Takovýmto způsobem všichni putující křižanovského panství ten pořádek zachovávali. V tomtéž pořádku celé měšťanstvo ze Žďáru se všemi svými osadníky kráčelo, napřed s malými korouhvemi, které všecka školní mládež nesla, za nimi cechové se svými skvostnými korouhvemi, zpěváci a trubači, pak otec duchovní a za ním celý úřad v černých pláštích a velké množství ženského pohlaví, nesouce sochu Panny Marie, následovalo.

Po těch pak poslední domácí klášterské procesí v tomto pořádku se ubíralo. Napřed šly malé korouhve, které mládež všech osad následovala. Za nimi šlo pět bratrských svatojánských korouhví a sice: bílá, žlutá, modrá, červená a zelená, ku kteréžto jedné každé oblek soukenný z té samé barvy pro dvanáct osob nesoucích, zřízen byl, po kteréžto jedné každé něco osadníků svatomarkétských a ostatních putujících se vřaďovalo.

Za těmi byla nesena umbela červená, zlatem tkaná, za níž dvanáct špitálníků svatojánských, majících bílý oděv, s červenými kříži na svících a bílé klobouky, se ubíralo. Po těch následovala všecka zde v klášteře studující mládež ze šesti škol (podle domovního protokolu zřídila se roku 1727 úplná akademie pro šlechtickou mládež, která však po třinácti letech z příčin nepovědomých, opět byla vyzdvižena).
Za těmi byla nesena celá stříbrná a uměle zdobená figura svatého Jana Nepomuckého na krásně do hvězdy vyhotoveném černém podstavci od pěti mužských, majících schválně k tomu zhotovený fialkový oblek na způsob kanovníkův a v rukou podpěru k odpočinutí. Figuru tuto v postavě malého člověka, nesli na ramenou a kolem nich při každém rohu kráčelo pět malých studentů, schválně k tomu majíce zhotovený zelený portýrovaný šat, v rukou nesouce rozžaté pochodně.

Pak následovali dva řeholníci, vedouce mezi sebou hosta nejvzácnějšího z panstva, jsoucího v bratrstvu velikém, ozdobeného křížem na rameně, po nich šli ostatní řeholníci téhož kláštera, jichžto počet okolo šedesáti býval, ve svých bílých kuklích, první z nich v rochetě oblečen, nesa v rukou veliký, zcela stříbrný kříž a dva vedle něho majíce na stříbrných svícnech rozžaté svíce - ostatní ve svém pořádku za nimi se ubírali.

Po těch následoval jeden schválně pozvaný, v nedostatku však domácí, pan opat, nesa za předešlých časů pod baldachýnem nejsvětější svátost oltářní, později však pacifikál v rukou, se svými diakony a ostatnímu ministranty, jehož okoleční vrchnosti a veliké množství lidu obého pohlaví doprovázelo.
Nad kterýmžto krásným pořádkem, též zvukem všech zvonů a ve čtyři kóny znějící hudbou bubnů a trubačů přítomných dílem nábožně trnulo, dílem plesáním oplývalo.

Přijdouce všichni do chrámu Páně na Zelenou Horu hned následovala chvalořeč od schválně pozvaného kazatele, po které hlavní mše svatá obyčejně od některého pozvaného, nebo domácího opata sloužena byla. Odpoledne ve tři hodiny opět v témž chrámu Páně kázání a po té slavné nešpory držány byly.

Také každoročně, mimo den svatého Jana Nepomuckého, tedy 16. května, ještě čtyři slavnosti, a sice v první neděli měsíce června, července, srpna a poslední na neděli po svatém Matouši, držány byly.“

Zdroj: Žďárská školní kronika Jaroslava Stránská - Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčej

Autor: Edita Machová

http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/poutni-kostel-na-zelene-hore-a-jeho-patron/

https://www.youtube.com/watch?v=HFeipkOV-PE