Přeskočit na hlavní obsah

Santiniho chrám ve Zvoli

Santiniho chrám ve Zvoli


Obec Zvole se pyšní stavbou, která je výsledkem spolupráce opata Václava Vejmluvy a geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, potomka italských kameníků.

V rodinné tradici nepokračoval, vzhledem ke zdravotním problémům a vyučil se malířem. Nakonec se stal architektem. S opatem Václavem Vejmluvou ho pojil zájem o kabalu a symboliku, což se projevilo v jejich společných projektech.
Chrám ve Zvoli, kdysi patřící cisterciáckému klášteru ve Žďáře nad Sázavou, je zasvěcený patronu země, svatému Václavovi. Obraz kostela se odráží v přilehlém rybníčku, jakoby existoval dvakrát. Ve vodě se zrcadlí nebe i chrám a člověk snadno podlehne dojmu, že i v onom dvojím obraze kostela je ukryta jakási symbolika, co je na zemi, je i na nebi. Za kostelem je hřbitov s márnicí, která je rovněž dílem Santiniho.

Vstoupíte-li do chrámu, obejme vás svými stěnami. Na hlavním oltáři před vámi je obraz Radslav, kníže Zlický před svatým Václavem. Podle pověsti, když měli spolu bojovat namísto svých vojsk a rozjeli se na koních proti sobě, uviděl Radslav na přilbě svatého Václava zářící kříž. Poklekl před knížetem Václavem a žádal o odpuštění, neboť pochopil, že je to svatý muž.
Kostel ve Zvoli je rovněž postaven na půdorysu kříže, tam, kde se břevna kříže protínají je nad jeho středem, na střeše kostela, věžička ve tvaru knížecí koruny svatého Václava. Kříž snad svým významem připomíná příslušnost obce k cisterciáckému klášteru ve Žďáře a věrnost víře, zároveň i znovuvzkříšení svatého Václava.

Na dveřích kostela je možné si přečíst více o jeho historii, cituji:
"Farní chrám svatého Václava ve Zvoli byl postaven v letech 1713 až 1717 podle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla, příslušníka třetí generace v Čechách natrvalo usazené italské rodiny kameníků a zedníků. Stavebníkem byl opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, jehož monogram V se objevuje spolu s křížem na vrcholu průčelního štítu. Vlastním stavitelem byl zedník Kašpar Parous, který později pracoval i na Zelené Hoře ve Žďáru. Svatyně má půdorys řeckého kříže, jehož ramena jsou konvexně ukončena.

Východní rameno s kněžištěm je prodlouženo a je svázáno dvojicí hranolovitých věží, které svírají pravoúhlý prostor sakristie. Ve Zvoli, jak bylo Santiniho zvykem, obohatil radikální barokní architekturu chrámu, svatováclavskou symbolikou, odpovídající patrociniu svatyně. Okragon nese kupoli s lucernou, jejíž zastřešení má tvar svatováclavské koruny."

Požár kostela v roce 1740 zničil původní plastickou výzdobu interiéru a proto je současný mobiliář datován do poloviny 18. století. Nad hlavním oltářem zaujme obraz svatého Václava ze druhé poloviny 17. století, jehož autorem je Karel Škréta. Znázorňuje vítězství svatého Václava nad Radslavem Zlickým. Na stěne presbytáře, hned u oltáře, jsou obrazy od Petra Brandla, a to na evangelní straně svatý Petr s atributem klíče, na epištolní straně svatý Pavel s atributem meče. Zpovědnice v příčné lodi pochází z padesátých let 18. století. Varhany jsou z třetí čtvrtiny 18. století.

Při opravě svatováclavské věže v letech 1962-1965 byla nalezena schránka se vzkazem pracovníků, kteří ji opravovali v roce 1862, a která svědčí o velké lásce a úctě farníků k tomuto chrámu. Zápis končí slovy: "Udržujte i vy také ozdobu tohoto chrámu Páně, kterážto v posvátné této svatováclavské koruně pozůstává. Nešetřte výloh na ozdobu a okrasu, jakož i my nikdy nešetřili. Myšlenka zkažení koruny této ať Vás nikdy nenapadne a Bůh Vás chraň od takového úmyslu. Bůh, kterýžto zemi vládne, oplatí Vám hojně, když Vy to, co my postavili, zase udržíte. Duch náš nad Vámi bdí a prohlíží věčnost."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského Rudná Borová, Borová a dnes Havlíčkova Borová, pojmenování obce, která dala Evropě jednoho z dodnes nedoceněných velkých Evropanů, Čechům pak nedostižný novinářský vzor. Rodný dům Karla Havlíčka v první polovině dvacátého století Ať jedete, či jdete odkudkoliv směrem na Havlíčkovu Borovou, z dálky vás vítá silueta kostelíčka svatého Víta na kopci nad městečkem. Karel Havlíček Borovský jej učinil v Tyrolských elegiích nesmrtelným . Kostelík vznikl na místě románské kaple a je pravděpodobně datován do přelomu 15. a 16. století. Částečně je obklopen čtyři sta let starou zdí z doby třicetileté války. Půvab místa přilákal i filmaře, a to hned dvakrát. V roce 1965 a 1966 zde natáčel Karel Kachyňa později nadlouho trezorový film Noc nevěsty v hlavní roli s Janou Brejchovou. S neopakovatelnou atmosférou zimy, dobových saní tažených koňským spřežením a interiéru starého kostela, zde vznikla v roce 1988 videokazeta Karla Gott

Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký

Poutě na Zelenou Horu a svatý Jan Nepomucký Několik staletí směřují kroky poutníků na Zelenou Horu u Žďáru nad Sázavou, poutní kostel zasvěcený svatému Janu z Nepomuku, zařazený roku 1994 na Seznam UNESCO. V knize Jaroslavy Stránské Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů jsou zmíněny poutě na Zelenou Horu. Píše se tam o sněhové kalamitě v květnu roku 1885 . „V noci z 15. na 16. května napadlo tolik sněhu, že procesí nemohlo jít ani ke kapli sv. Jana Nepomuckého pod Borovou u pivovaru, kam každoročně chodívalo. Byla veliká vichřice a mráz, sníh zůstal ležet až do druhého dne, úvozy byly plné sněhu. V celém okolí napadlo tolik sněhu, že ve školní zahradě i jinde byly závěje dva metry vysoké. Sníh na mnohých místech zůstal ležet i celý týden. U Stržanova zahynuli té noci v závěji dva lidé . Toho roku jeli poutníci na Zelenou Horu na saních.“ Poutní kostel na Zelené Hoře se skutečně nachází asi hodinu pěšky, nebo dvacet minut autem od Havlíčkovy Borové. Cestou z Ha