Národní poutní místo Rodný dům Karla Havlíčka Borovského

Národní poutní místo

Rodný dům Karla Havlíčka Borovského

Místo narození Karla Havlíčka Borovského, městečko Borová, bývalo národním poutním místem, upomínajícím stále nejlepšího českého novináře.

Havlíčkova slova rádi citujeme i dnes.

V Křestu svatého Vladimíra nám připomíná: Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění: plivni si stokrát do moře, ono se nezpění.

Národní poutě

Brzy po Havlíčkově smrti se jeho rodiště stalo místem manifestačních, národních poutí. První se konala dne 19. srpna 1862.

Redakce pražských časopisů a okolní města vybrala peníze na pamětní desku, která byla odhalena na novinářově rodném domku č. 163. Slavnostní odhalení se původně plánovalo na 31. října 1861, ve výroční den narození Havlíčka, ale v té době železnice vedla z Prahy jen do Kolína. Kvůli mrazivému, podzimnímu počasí a špatné dostupnosti Borové, byla slavnost odložena na srpen příštího roku. Tehdy byl ale počet hostí z celých Čech odhadnut na 40-50 tisíc lidí.

 

U silnic vedoucích do Borové stály slavobrány a po všech cestách do Borové se ubíraly průvody lidí. Pro obrovské množství návštěvníků byl tak slavnostní akt odhalení desky přeložen na náměstí.
Další významná pouť byla uspořádána 20. srpna 1890. Oslavy se konaly už den předem v Německém Brodě. Druhý den se pak pokračovalo přes Přibyslav k Žižkově mohyle a odpoledne do Borové k Havlíčkovu domku.
Při pouti do Borové roku 1899 byla oznámena účastníkům veřejná sbírka na zakoupení sochy Havlíčka pro Borovou. Dne 25. srpna 1901 přišlo na příslušné slavnosti asi 18-20 tisíc lidí. Obvyklý průvod v čele s rolníky na koních se seřadil na přibyslavské silnici a odebral se k odhalení pomníku na náměstí.

Julius Grégr, politik, právník a jeden ze zakladatelů Sokola, zakoupil nedaleko Borové Žižkovo pole a vybídl účastníky i k návštěvě i blízkého úmrtního místa nepřemožitelného válečníka.

Ti s sebou přinesli kamení a vzdali mu hold utvořením improvizované mohyly.

Julius Grégr převedl darovací listinou roku 1865 Žižkovo pole pražské tělocvičně Sokol, poněvadž si přál „aby historická národní památnost místa toho navždy byla zachována, a poněvadž se od tělocvičné jednoty Pražské naději, že místa toho vždy věrným a bedlivým bude strážcem a významnosti jeho vždy důstojnou tlumočnicí.“ Darovací listinu jako svědkové podepsali Karel Sladkovský a Jan Neruda.

Havlíček si kdysi zaznamenal vlastní rukou výrok Senecův: „že vždy po nějakém čase se rodí muž, který pokračuje v díle od jiného (sobě duchem příbuzného) zanechaném, stoje výše skrze vzdělanost věku, - jakoby duše přešla do něho…“ Jan Žižka z Kalicha skonal dne 11. října 1424 nedaleko místa, kde se po čtyřech stech letech narodil 31. října 1821 Karel Havlíček Borovský.

Při padesátém výročí Havlíčkova úmrtí roku 1906 byl v Praze ustaven zvláštní Spolek pro uspořádání oslavy Havlíčkovy. Na tehdejších Havlíčkových slavnostech byla účast odhadnuta na 14-20 tisíc osob.

Byl pozván tehdy přední příznivec Havlíčkova díla, profesor Tomáš Garrigue Masaryk.

Ten nakonec strávil se svou rodinou na Vysočině celé prázdniny. Ubytoval se v Krucemburku. Před slavností do Borové dvakrát zajel a několikrát zašel pěšky dodnes krásnou cestou. Šel z Krucemburku přes vrch Babylon, sestoupil starobylou cestou od Slavětína, obloukem minul Danihelův kříž, dolů do údolí u Borovského potoka a znovu mírným stoupáním na náměstí. Na slavnosti přijel se svou rodinou z Krucemburku přes Slavětín na dvou prostých bryčkách o jednom koni. Doprovázeli jej dva političtí přátelé, z nichž jeden řídil vlastní bryčku a druhý byl ozbrojen revolverem.

Onoho léta profesor Masaryk neopomněl navštívit Žižkovu mohylu. Měl rád vyhlídku od borovského kostela a jednou si při pohledu k Žižkově mohyle, posteskl: „Tak vždy spekuluju a čekám, že Žižka vstane.“ ... Později roku 1924 Masaryk napsal: „Přihlásil jsem se k Havlíčkovi, jeho politice a taktice, jako nezkušený student, hlásím se k němu po zkušenostech dost dlouhého života.“

Za první světové války, roku 1916, oslavili čeští novináři šedesáté výročí Havlíčkovy smrti návštěvou Borové. Dne 6. července 1946 se slavilo v Borové 125. výročí narození a 90. výročí úmrtí slavného rodáka. Přijel i prezident Edvard Beneš s chotí, ale i další význační hosté, ministr Jan Masaryk a ministr Václav Kopecký. Téhož roku 1946 dne 16. září uspořádali čs. novináři zájezd do Borové. V poledne byla v sokolovně recepce a profesor Kryštof hovořil o vytvoření národního poutního místa v Borové.

Národní kulturní památka, rodný dům Karla Havlíčka Borovského, čeká na své znovuobjevení. Příští rok (psáno roku 2010) budeme opět slavit jeho výročí, 190 let od jeho narození a 155 let od jeho úmrtí. Podstatné tedy není, kdy městečko, dnes zvané Havlíčkova Borová, navštívíme, kdy se půjdeme jako TGM podívat na vyhlídku od borovského kostelíčka do kraje, kdy doneseme kamínek k Žižkově mohyle, nebo kdy se zastavíme v malém domku, kde se geniální novinář narodil. Hlavní je, abychom nezapomněli přijít.

Snad tomu osud chtěl, že se historie obou míst prolíná dodnes. Není tomu tak dávno, co občanské sdružení Mezník zachránilo památnou lipovou alej v Žižkově Poli a nedlouho poté vzniklo v Havlíčkově Borové občanské sdružení Nechceme kamiony, které mimo jiné upozornilo na nebezpečí eventuální stavby páteřní silnice Vysočiny přímo kolem Havlíčkova domku, dnešní Národní kulturní památky. Jakoby se obě místa chtěla opět připomenout.

Zdroj: Jaroslava Stránská - Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů

Autor: Edita Machová a Zdeněk Zacpal


http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/narodni-poutni-misto-rodny-dum-karla-havlicka-borovskeho/