Poutní
místo Svatá Anna u Pohledu
Na
pouť ke Svaté Anně u Pohledu chodívalo v minulosti mnoho lidí,
bývalo to nejvíce navštěvované poutní místo v okolí.
Když
jsme si prohlíželi staré fotky rodinného alba, byla tam spousta
neznámých tváří, dokonce jakási prateta z Vídně, která se
prý až do války, vždy jednou ročně vracívala domů, do
Havlíčkovy Borové, vždy v létě na pouť ke Svaté
Anně u Pohledu.
Putovat
k místu spojenému se zázraky a léčivou vodou za vyslyšením
modliteb a proseb, mělo hlavně náboženský charakter. Stará
pranostika "Svatá
Anna, chladna z rána"
je ale i připomínkou sepjetí svátku s počasím, tedy s pracemi
na poli.
"Dobrý den vinšujem Tobě, Maria, dobrý den vinšujem Tobě, Maria, Boha boží Rodičko, svatá boží Matičko, dobrý den vinšujem Tobě, Maria." To je jeden z popěvků, který prozpěvovali poutníci, putující ke kostelu svaté Anny u Pohledu.
"Dobrý den vinšujem Tobě, Maria, dobrý den vinšujem Tobě, Maria, Boha boží Rodičko, svatá boží Matičko, dobrý den vinšujem Tobě, Maria." To je jeden z popěvků, který prozpěvovali poutníci, putující ke kostelu svaté Anny u Pohledu.
Svatá
Anna a svatý Jáchym byli rodiči Panny Marie. Dlouho nemohli mít
děti, až ve vysokém věku porodila Anna Marii, matku Ježíše.
Anna znamená v hebrejštině milá a milostiplná. Svátek svaté
Anny byl znám na východě od poloviny šestého století jako
Zesnutí
svaté Anny.
Na západě se rozšířil ve dvanáctém století. V Čechách byla
velmi oblíbenou světicí hlavně v 15. a v 16. století. Papež
Sixtus IV. zavedl roku 1481 svátek svaté Anny do římského
kalendáře. Papež Pius V. jej v roce 1568 zrušil. Papež Řehoř
XIII. jej roku 1584 znovu zavedl a stanovil její svátek na 26.
července.
Téhož roku byl zaveden do římského kalendáře svátek svatého
Jáchyma. Nyní se slaví památka obou rodičů Panny Marie, tedy
Anny a Jáchyma, dne 26. července.
Svatá
Anna je patronkou manželství, matek, šťastného porodu,
ochránkyní horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců a krejčích.
Lidé se k ní modlívali za bouřky, anebo v období sucha za déšť.
V
Pohledu vznikl ve 13. století cisterciácký, ženský klášter,
původně nazývaný Údolí
blahoslavené Panny Marie,
později Frauenthal
- Údolí
panen.
I zde působil architekt Jan Blažej Santini. Nedaleké poutní místo
s kostelem svaté Anny jím bylo pravděpodobně ovlivněno, dříve
dokonce existovaly domněnky, že k jeho výstavbě byly použity
staré Santiniho plány.
Kostel svaté Anny je ukryt pod klenbou korun staletých lip a obklopen ochranným kruhem čtrnácti kapliček symbolizujících křížovou cestu. Nedaleko je vysoký, dřevěný kříž, upomínka hřbitova pro oběti moru roku 1772. Nad zázračným pramenem, na místě původní kapličky z roku 1731 byla vystavěna nová roku 1824, u které se i dnes novodobý poutník může osvěžit dobrou vodou.
V
kronice Pohledu od pana Hladíka jsou popsány pouti a pověst o
vzniku poutního místa svatá Anna. Podle ní zapadl v roce 1730,
písař, později hospodářský správce kláštera v Pohledu, do
bahna v lese při pronásledování vlka. Nemohl se vyprostit a ve
smrtelných úzkostech se začal modlit. Jak se modlil, uslyšel z
podzemí zvuk varhan a jakýsi chorál, neznámý mu zpěv a
několikráte prý zaslechl, světice matko Anno. I jal se vzývat o
pomoc svatou Annu a slíbil, bude-li zachráněn, že na místě, kde
se z bahna vyprostí, postaví ku cti světice, kapličku. Nabyv nové
síly a zmužilosti, vymanil se z nebezpečného místa. Svůj slib
splnil. Při kopání základu kapličky byl zjištěn léčivý
pramen, z kterého tekla voda do studánky.
O
jeho zázračném zachránění se vyprávělo v okolí, lidé se
chodili do kapličky modlit a pili vodu, která měla jinou chuť,
než voda v jejich studnách. Poloslepá žena, která si omývala
vodou oči, začala lépe vidět a pověst o zázračné vodě se
šířila po okolí. Klášter nechal v její blízkosti postavit
poustevnu, která později zanikla. Poustevník zapisoval zázraky,
které se u studánky udály.
Poutníků
přibývalo, nejdříve po desítkách a stovkách, později k
zázračné
vodě
proudily davy lidí po tisících. Malá kaplička už nestačila.
Poutníci přinášeli milodary, a když se roznesla zpráva o stavbě
kostela, obce posílaly peníze na jeho stavbu, započala roku 1760.
Podle pověsti zedníci, kteří vykopali základy a začali stavět,
vždy když přišli následujícího dne ráno, našli vše zbořeno.
Opakovalo
se to třikrát a potřetí našli nedaleko stavby šlápoty.
Usoudili tedy, že sama svatá Anna to místo navštívila a určila
pro postavení kostela místo o kousek dále. Barokní kostel byl
postaven na tomto místě a přesně tak velký, jak šlápoty
ukazovaly.
V roce 1761 byl vysvěcen a v roce 1766 zavěšeny i dva malé zvony. Po postavení kostela byly slouženy mše. Velké poutě byly v neděli po svaté Anně, Oktávu, na Jáchyma a v neděli po svatém Václavu.
Při chemické analýze byla ve vodě zjištěna síra, železo a olovnatý oxid, proto hrabě Sylva Taroucca dal v roce 1858 v lese postavit lázeňskou budovu. V blízkosti pramene byla vykopána jáma a položeno dřevěné potrubí do lázeňské budovy. Voda se ohřívala v měděných kotlících a hosté se léčili koupelemi, které byly jehličnaté, anebo rašelinové. Přijížděli sem lidé za léčbou z Jihlavy, Znojma, Prahy i Vídně.
O hlavních poutích přicházeli poutníci z blízkého okolí časně ráno a vraceli se domů k večeru. Procesí, která přicházela z daleka, chodila už den před poutí a odcházela teprve třetího dne. Velká procesí přicházela s korouhvemi a hudbou, vedená knězem. Ženy mívaly na zádech velké rance, velké proutěné koše, plné koláčů a buchet, které dávaly chalupnicím, u kterých nocovaly.
Poutníci
přespávali v Pohledu ve všech domcích, ve světničkách, na
půdách, ve stodolách, v kůlnách, v dupárně, což byla
zastřešená dřevěná tančírna u svaté Anny za hospodou, na
samotách namačkáni jeden na druhého. Někteří i pod stromy v
lese. Kněží bývaly hosty pana faráře.
Na mezích po obou stranách cesty od rybníčku až k lesu sedávali flašinetáři, nevidomí, bezrucí a beznozí žebráci. Zbožní poutníci jim házeli do čepic milodary. V lese bylo několik atrakcí. Cirkus, několik kolotočů, střelnic, houpaček, panoptikum, atd. Podél hlavní cesty až ke kostelu a od kostela ke kapličce měli stánky perníkáři a různí kramáři. Pivo se čepovalo na několika místech v lese.
Na jaře roku 1887 studánka vyschla.
Bylo
nutné najít nový pramen, což se nakonec podařilo, ale musel být
sveden od staré myslivny pod kapličku, studánka byla kolem dokola
vyzděna, aby si voda nenašla novou cestu. Z lázeňské budovy byl
zřízen hostinec a jezdívali sem hosté k letnímu pobytu. Časem
se vše změnilo, mnohá poutní místa zanikla i ke svaté Anně
jezdí lidé o poutích za rekreací a zábavou.
Zdroj:
František Hladík Kronika Pohledu
Komentáře
Okomentovat