Santiniho chrám v Obyčtově
Asi 8 kilometrů jižně od Zelené Hory ve Žďáře
nad Sázavou se nachází Obyčtov, starobylé mariánské poutní místo. Chrám ve tvaru
želvy je zasvěcen tajemství Zvěstování Panně Marii.
Na ostrohu před vámi ční
věž kostela se zaoblenou barokní bání, která ladí s příjemnou, vlnící se
krajinou v okolí. První kostel zasvěcený Panně Marii postavil tehdejší pán
Obyčtova Mikuláš Snilo už ve 13. století.
Zúčastnil se se svými dvěma dospělými syny páté křížové výpravy do Svaté země v
letech 1217-1221, která byla neúspěšná. Oba synové před jeho očima zahynuli.
Sám byl zraněn, ale
vyléčil se a vrátil se domů. Jeho žena mu vyprávěla, že se jí oba synové zjevili
v den své smrti, ozářeni neobyčejným světlem, když klečela a modlila se před
mariánským obrazem. Na památku svých synů postavili ke cti Panny Marie kostel,
jehož duchovní správy se ujali kněží maltézského řádu Johanitů. Podle legendy od
těch dob ani jeden muž z Obyčtova za žádné války nezahynul.
Původní kostel byl roku
1672 opraven a stal se poutním, mariánským kostelem. Opat cisterciáckého
kláštera ve Žďáře, Václav Vejmluva, pochopil význam místa a nechal postavit nový
kostel na místě starého, který by odpovídal postavení mariánské poutní svatyně.
Tento architektonický skvost pomalu upadá v zapomnění.
Kostel je zasvěcen svátku
Zvěstování Panně Marii, který byl ve středověku používán jako počátek
kalendářního roku a slavil se 25. března, tedy přesně devět
měsíců před Narozením Páně dne 25. prosince. Byl postaven nejpozději v letech
1730-1734, snad stavitelem Františkem Wittinhoferem. Svatyně je ve tvaru želvy,
obdélná loď se zkosenými rohy představuje želví tělo. Nárožní, čtvercové kaple
nohy, mělký presbytář se seříznutými východními rohy krk, polygonální sakristie
hlavu a západní kaple s předsíní ocas želvy. Na všech kaplích dnes chybí původní
věžičky. Želva kdysi představovala stálost ve víře, latinský název aestudo
znamená nejen želvu, ale i záštitu, v tomto případě mariánské sochy.
Blížíte-li se k chrámu po
silnici od potoka, připomíná želvu vyhřívající se na skalisku, schovanou za
staletými stromy, které chrání posvátnost místa. Je to pět památných lip
velkolistých, vysokých 35 metrů, s obvodem kmenů od 290 do 520 centimetrů.
Jejich stáří je odhadováno na 250-300 let. Chrám jakoby strážil poutní cestu k
severu, k Zelené Hoře. A tak jako je svatyně zasvěcena tajemství Zvěstování
Panně Marii, tak na sever od ní je Zelená Hora zasvěcena svatému Janu z
Nepomuku, strážci zpovědního tajemství.
Cesta mezi nimi je
cestou poutní, naší cestou životem, mezi zrozením a smrtí, mezi nebem a zemí.
Stojíte-li uprostřed chrámu, osamoceni, díváte-li se na hru světel a stínů, jako
byste se choulili znova uvnitř matky, chráněni a obklopeni její absolutní
láskou. Stejně tak se jednou vrátíme do lůna matky země. Zasvěcení chrámu
tajemství Zvěstování Panně Marii, kdy archanděl Gabriel oznámil Marii, že bude
mít syna Božího, je zasvěcení tajemství života jako takového. Obvodové zdi a
zastřešení kostela je jako krunýř želvy, který chrání život svou mateřskou
láskou a znamená nezranitelnost daného místa. Podstata života a krása přírody
dává místu netušený význam, stačí nespěchat, postát, mlčet a dívat se a stejně
jako chrám splynout s krajinou.
Zdroj: Farní kronika
Autor: Edita Machová
Komentáře
Okomentovat