Přeskočit na hlavní obsah

Žižkova mohyla v Schenfeldu



Žižkova mohyla v Schenfeldu

Při výletu krásnou Vysočinou, milovníci české historie nemohou vynechat Žižkovu mohylu u obce Žižkovo Pole, nedaleko Havlíčkovy Borové.
Slovy klasika, spisovatele Ivanova, člověk umírá dvakrát. Jednou fyzicky a podruhé, když se na něj zapomene. Jméno Jana Žižky, husitského vojevůdce, vyvolávalo po staletí v lidech různé pocity, od obdivu až po zatracení. Od kostelíčka svatého Víta v Borové je krásný výhled po kraji. Asi 6,5 kilometru na jihozápad se nachází Žižkova mohyla, symbolický hrob neporazitelného bojovníka. Má velmi zajímavou historii a nepochybně stojí za návštěvu.
Stejným směrem se od kostelíčka kdysi díval, při jedné ze svých návštěv Havlíčkovy Borové, i Tomáš Garigue Masaryk. Prý si povzdechl téměř s humorem: "Tak vždy spekuluju a čekám, že Žižka vstane."
V podstatě nikdo neví, kde přesně Jan Žižka zemřel. Při obléhání Přibyslavi byl už slepý na obě oči. Přijel dobýt hrad v čele vojska o síle 3500 mužů. A náhle skonal. Sirotčí vojsko po vyplenění Přibyslavi, pohřbilo Jana Žižku v chrámu svatého Ducha v Hradci Králové. Jeho ostatky byly později přeneseny do Čáslavi.

Kameny se jmény dárců, kteří se na výstavbě podíleli
S jeho úmrtím u obce Schenfeld, přejmenované roku 1921 na Žižkovo Pole, je spojeno mnoho legend, které daly vzniknout pomístním názvům. Cestou k mohyle se nachází v poli kříž, místo údajného skonu Jana Žižky. Tak zvané údolí Plaček směrem k Přibyslavi připomíná místo, kde husitské ženy plakaly, když se pořádala tryzna za smrt vojevůdce. Dále je zde místo Na Hátkách, kde se husitští bojovníci hádali, kdo měl Žižku nejraději.
Podle pověsti se každému, kdo se pokusil místo zorat, přihodilo neštěstí, tedy po několik staletí onen kus pole zůstával nezorán.
V roce 1862 byla poprvé uctěna památka Karla Havlíčka Borovského v Borové a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska. Dr. Julius Grégr, redaktor Národních listů, vybídl účastníky k navštívení místa, kde Žižka údajně zemřel. Z kamenů, které si s sebou vzali, tam vytvořili první
mohylu.

Zároveň Dr. Julius Grégr zakoupil ono místo lidově nazývané Žižkův plácek a později je daroval pražskému Sokolu. Z podnětu přibyslavského rodáka, nakladatele Jana Otty, byla postavena z národní sbírky o několik let později ke 450. výročí skonu Jana Žižky, roku 1874, mohyla, která sestává z kamenných kvádrů, na nichž jsou uvedena jména dárců z domova i z ciziny. Tyto kvádry tvoří čtyřboký hranol a na jeho vrcholu je kamenný válec s názvy míst vítězných Žižkových bitev, na něm pak kamenný kužel a husitský kalich, to vše o výšce téměř patnácti metrů.
V roce 1636 se slavný český grafik Václav Hollar s osobním lékařem anglických králů Williamem Harveyem zastavili v děkanském chrámu svatého Petra a Pavla v Čáslavi u náhrobku Jana Žižky. O dva roky později byly jakési údajné Žižkovy ostatky z kostela spáleny na čáslavském náměstí. V roce 1910 objevili zedníci při rekonstrukci kaple v kostele zazděný výklenek z 15. století s ostatky. Po mnoha sporech, roku 1980, významný antropolog Emanuel Vlček potvrdil, že kalva, část lebky nalezená ve výklenku, patřila skutečně Janu Žižkovi. Vše je pietně uchováno na radnici v Čáslavi.

Zdroje:
Jiří Bílek: Čtyři Janové a bratr Prokop
Jaroslava Stránská: Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů
Jaroslav David a Pavel Rous: Neviditelní svědkové minulosti
Autor: Edita Machová



http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/zizkova-mohyla-v-schenfeldu/

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Drobné sakrální památky Vysočiny - paměť krajiny

Drobné sakrální památky Vysočiny - paměť krajiny Při toulkách Vysočinou míjíme drobné sakrální památky. Boží muka, kapličky, staré kamenné, či litinové kříže na kopcích, u poutních míst, podél cest a na rozcestích. Jsou rozeseté po krajině a vytvořily její paměť, jejíž význam nám dnes už často uniká. Natolik s ní splynuly, že je téměř nevnímáme. Snad jen do chvíle, kdy zmizí, pak nám začnou chybět. Není tedy překvapením, že po celé republice vznikly a vznikají spolky a občanská sdružení na záchranu křížů a kapliček. Každý má svůj kříž Ještě naší dědové a jejich tátové neopomněli smeknout klobouk, když míjeli kříž, nebo kapličku, anebo se pokřižovali na těle pravou rukou či zavzpomínali, jak se dřív u těchto kapliček a křížů lidé modlívali. Často upozorňovali své potomky u těchto svědků minulosti, dnes se už rozpadajících v polích, a tady máte svůj kříž, stejně tak jak to oni sami kdysi slýchávali od svých dědů a babiček. Najdou se stále ještě lidé, kteří se ke kapličce...
Okomentovat
Další informace

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského

Neznámé památky rodiště Karla Havlíčka Borovského Rudná Borová, Borová a dnes Havlíčkova Borová, pojmenování obce, která dala Evropě jednoho z dodnes nedoceněných velkých Evropanů, Čechům pak nedostižný novinářský vzor. Rodný dům Karla Havlíčka v první polovině dvacátého století Ať jedete, či jdete odkudkoliv směrem na Havlíčkovu Borovou, z dálky vás vítá silueta kostelíčka svatého Víta na kopci nad městečkem. Karel Havlíček Borovský jej učinil v Tyrolských elegiích nesmrtelným . Kostelík vznikl na místě románské kaple a je pravděpodobně datován do přelomu 15. a 16. století. Částečně je obklopen čtyři sta let starou zdí z doby třicetileté války. Půvab místa přilákal i filmaře, a to hned dvakrát. V roce 1965 a 1966 zde natáčel Karel Kachyňa později nadlouho trezorový film Noc nevěsty v hlavní roli s Janou Brejchovou. S neopakovatelnou atmosférou zimy, dobových saní tažených koňským spřežením a interiéru starého kostela, zde vznikla v roce 1988 videokazeta Karla Gott...
Okomentovat
Další informace

Kostnice ve Velké Losenici

Kostnice ve Velké Losenici Kostnice připomínají kruté období nekonečných válek o rakouské dědictví, na Vysočině je najdeme ve Velké Losenici a v Nížkově na Žďársku. Války o rakouské dědictví Matka dvou císařů, Marie Terezie, byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a českou. Ujala se vlády den po otcově smrti roku 1740. Ve stejném roce mladý, pruský král Fridrich II. napadl její nejbohatší provincii Slezsko, jehož velkou část nakonec připojil k Prusku. Velká Losenice Velká Losenice vznikla už ve středověku stejně jako mnoho jiných obcí ve stejné oblasti, byla to původně hornická osada, kde se těžilo stříbro a železná ruda. Při příchodu do obce vás uvítá příjemný pohled na čapí hnízdo na komínu. Z domu číslo popisné 24 vyšel den před štědrým večerem roku 1817 mladý rolník Matěj Havlíček . Šel do dnešní Havlíčkovy Borové, městečka vzdáleného asi hodinu chůze od Velké Losenice, aby si v něm koupil kus pozemku, na němž vystavěl svůj domek. V něm se ro...
Okomentovat
Další informace