Žižkova mohyla v Schenfeldu

Žižkova mohyla v Schenfeldu

Při výletu krásnou Vysočinou, milovníci české historie nemohou vynechat Žižkovu mohylu u obce Žižkovo Pole, nedaleko Havlíčkovy Borové.

Slovy klasika, spisovatele Ivanova, člověk umírá dvakrát. Jednou fyzicky a podruhé, když se na něj zapomene. Jméno Jana Žižky, husitského vojevůdce, vyvolávalo po staletí v lidech různé pocity, od obdivu až po zatracení. Od kostelíčka svatého Víta v Borové je krásný výhled po kraji. Asi 6,5 kilometru na jihozápad se nachází Žižkova mohyla, symbolický hrob neporazitelného bojovníka. Má velmi zajímavou historii a nepochybně stojí za návštěvu.

Stejným směrem se od kostelíčka kdysi díval, při jedné ze svých návštěv Havlíčkovy Borové, i Tomáš Garigue Masaryk. Prý si povzdechl téměř s humorem: "Tak vždy spekuluju a čekám, že Žižka vstane."
V podstatě nikdo neví, kde přesně Jan Žižka zemřel. Při obléhání Přibyslavi byl už slepý na obě oči. Přijel dobýt hrad v čele vojska o síle 3500 mužů. A náhle skonal. Sirotčí vojsko po vyplenění Přibyslavi, pohřbilo Jana Žižku v chrámu svatého Ducha v Hradci Králové. Jeho ostatky byly později přeneseny do Čáslavi.

Kameny se jmény dárců, kteří se na výstavbě podíleli

S jeho úmrtím u obce Schenfeld, přejmenované roku 1921 na Žižkovo Pole, je spojeno mnoho legend, které daly vzniknout pomístním názvům. Cestou k mohyle se nachází v poli kříž, místo údajného skonu Jana Žižky. Tak zvané údolí Plaček směrem k Přibyslavi připomíná místo, kde husitské ženy plakaly, když se pořádala tryzna za smrt vojevůdce. Dále je zde místo Na Hátkách, kde se husitští bojovníci hádali, kdo měl Žižku nejraději.
Podle pověsti se každému, kdo se pokusil místo zorat, přihodilo neštěstí, tedy po několik staletí onen kus pole zůstával nezorán.
V roce 1862 byla poprvé uctěna památka Karla Havlíčka Borovského v Borové a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska. Dr. Julius Grégr, redaktor Národních listů, vybídl účastníky k navštívení místa, kde Žižka údajně zemřel. Z kamenů, které si s sebou vzali, tam vytvořili první

mohylu.

Zároveň Dr. Julius Grégr zakoupil ono místo lidově nazývané Žižkův plácek a později je daroval pražskému Sokolu. Z podnětu přibyslavského rodáka, nakladatele Jana Otty, byla postavena z národní sbírky o několik let později ke 450. výročí skonu Jana Žižky, roku 1874, mohyla, která sestává z kamenných kvádrů, na nichž jsou uvedena jména dárců z domova i z ciziny. Tyto kvádry tvoří čtyřboký hranol a na jeho vrcholu je kamenný válec s názvy míst vítězných Žižkových bitev, na něm pak kamenný kužel a husitský kalich, to vše o výšce téměř patnácti metrů.
V roce 1636 se slavný český grafik Václav Hollar s osobním lékařem anglických králů Williamem Harveyem zastavili v děkanském chrámu svatého Petra a Pavla v Čáslavi u náhrobku Jana Žižky. O dva roky později byly jakési údajné Žižkovy ostatky z kostela spáleny na čáslavském náměstí. V roce 1910 objevili zedníci při rekonstrukci kaple v kostele zazděný výklenek z 15. století s ostatky. Po mnoha sporech, roku 1980, významný antropolog Emanuel Vlček potvrdil, že kalva, část lebky nalezená ve výklenku, patřila skutečně Janu Žižkovi. Vše je pietně uchováno na radnici v Čáslavi.

Zdroje:

Jiří Bílek: Čtyři Janové a bratr Prokop

Jaroslava Stránská: Havlíčkova Borová ve svědectví starých pergamenů
Jaroslav David a Pavel Rous: Neviditelní svědkové minulosti

Autor: Edita Machová

http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/zizkova-mohyla-v-schenfeldu/